S Lukášem Melníkem se v Ova Audio rozhodně nepotkáváme poprvé. Společně už máme za sebou několik audioknih a pokaždé byla radost sledovat, jak dokáže příběhu vtisknout vlastní energii a charakter. Tentokrát jsme ale mikrofon otočili trochu jiným směrem. V rozhovoru se podíváme nejen na audioknihy a herectví, ale také na Lukášovu práci, zkušenosti a pohled do zákulisí. A rozhodně bude o čem mluvit – čeká vás velice zajímavý rozhovor.

Máte za sebou divadlo, film, televizi i dabing. Čím jsou pro vás audioknihy jiné? Co vám dávají jako herci, co jinde nenajdete?

Jednoznačně jde o velmi specifickou práci s hlasem, a to včetně té herecké. Čtení audioknihy má

své tempo a řád. Vše, co kniha nabízí, se musí předat jen skrze něj. Je to náramně těžká

disciplína, ale o to krásnější – dokázat s ním pracovat tak, aby mu posluchač podlehl a nechal se

vtáhnout do světa fantazie, obrazotvornosti a samotného příběhu.

Thriller Zatloukání hřebů je plný napětí. Dokáže vás dobrý příběh pohltit i ve chvíli, kdy ho

vlastně vytváříte, nebo už při natáčení přemýšlíte spíš technicky?

Musím se přiznat, že obojí. Technika a příprava jsou samozřejmě klíčové, ale abych dodal

přednesu autenticitu, příběhům záměrně podléhám a nechávám se jimi vtáhnout do děje – jako

bych se najednou ocital přímo ve filmu. I když to zvenčí může působit dost staticky až úmorně –

sedět několik hodin v kuse na židli v malé odhlučněné místnosti a jen číst –, v mé hlavě ten

příběh doslova ožívá a na okolní svět úplně zapomínám. Mít takovou práci je čistá radost.

Když otevíráte nový rukopis, hledáte nejdřív hlavního hrdinu, atmosféru, nebo rytmus textu?

Jak vlastně vzniká hlas, kterým pak příběh vyprávíte?

Je to individuální. Přistupuji k tomu tak, že každá kniha je unikát. Dost přípravné práce odvede

režisér – má jasnou vizi a je to výhradně na něm, jaký hlas se knize propůjčí. Pro narátora pak

spočívá úskalí v postavách a jejich přímých řečech – je potřeba je pro posluchače rozlišit, aby

text zůstal pestrý. Děj se tím nesmí degradovat, ba naopak, díky zvuku má povýšit. Režie je v

tomhle naprosto klíčová. Osobně svůj hlasový rejstřík stále objevuji a posouvám dál své vlastní

hranice. Každá kniha je výzva, kterou si náramně užívám.

Kdybyste mohl bez jakýchkoli omezení načíst jednu knihu z české nebo světové literatury,

která by to byla a proč právě ona?

Pokud bych měl opravdu volnou ruku, byl by to jednoznačně Zaklínač. Láká mě svými geniálně

napsanými, rytmickými dialogy a mravně složitými postavami, které dělají z hlasové interpretace

obrovský zážitek. Sapkowski mistrovsky střídá ostrou ironii, temnou atmosféru a hluboké emoce,

takže text dostává neskutečný náboj. Propůjčit hlas takhle živému a pohlcujícímu světu by pro mě

byla absolutní srdcová záležitost.

Jak vypadá vaše ideální letní pohoda? Potřebujete moře a pláž, hory, nebo si nejlépe

odpočinete doma s dobrou knihou?

Jsem aktivní táta tří malých dětí, takže slovo odpočinek je pro mě stále spíše vzdálený pojem. Ale

obrovsky mě to baví. Každá chvilka volna je vzácností, čas rychle utíká a já vím, že až děti

odrostou, budu na tohle období rád vzpomínat. A pokud jde o tu pravou letní pohodu, tu nejraději

trávíme u řeckých břehů, kde se cítíme mezi místními jako doma a kam se každý rok rádi vracíme.

Lidé si audioknihy často pouštějí při řízení, běhání nebo na dlouhých cestách. Kde podle vás

příběhy nejlépe ožívají? Máte své oblíbené místo nebo situaci, kdy byste si audioknihu pustil i

vy?

Osobně nejraději poslouchám mluvené slovo při řízení. Auto je pro mě takovým chrámem

osobního prostoru, i když jsou tyto chvíle kvůli vytížení rodinným životem poměrně vzácné. Když

se ale taková příležitost naskytne, nesmírně si ten čas pro sebe vychutnávám.

Zažil jste někdy při natáčení okamžik, kdy jste se musel zastavit, protože vás text opravdu

zasáhl nebo rozesmál?

Samozřejmě! Téměř u každého natáčení se s režisérem Vladanem Hýlem několikrát zastavíme

kvůli spontánnímu záchvatu smíchu – ať už kvůli zaškobrtnutí, nebo nechtěné záměně slov, která

do textu absolutně nepatří a působí v danou chvíli naprosto komicky. Sranda zkrátka musí být i v

práci. :)

Co byste poradil lidem, kteří audioknihám zatím nepřišli na chuť a tvrdí, že „radši čtou“? Čím byste je zkusil přesvědčit?

Nepřesvědčoval bych je, že je poslech lepší než papír nebo e-čtečka – klasické čtení má své

neopakovatelné kouzlo. Navrhl bych jim ale, aby audioknihu nebrali jako náhradu, ale jako úplně

jiný zážitek. Správně uchopený přednes totiž dodá textu emoce, atmosféru a rytmus, které při

běžném čtení můžete snadno přehlédnout. Navíc vám poslech dává svobodu prožívat příběhy ve

chvílích, kdy papírovou knihu do ruky prostě vzít nemůžete – v autě, na procházce nebo u vaření.

Je to vlastně krásný návrat k samotné podstatě vyprávění: nechat se vést hlasem někoho

druhého.

Na závěr – proč by si podle vás posluchači neměli nechat ujít právě thriller Zatloukání hřebů?

Na co se mohou těšit, aniž bychom prozradili děj?

Zatloukání hřebů od Viléma Koubka je neskutečně napínavá záležitost a sám můžu potvrdit, že i

mně u mikrofonu nejednou běhal mráz po zádech. Ta ponurá atmosféra mě úplně pohltila.

Posluchači se mohou těšit na čisté, postupně gradující napětí a příběh, který se člověku dostane

pod kůži. Pokud máte rádi poctivé, temnější věci, u kterých si budete chtít hned pustit další

kapitolu, tohle si rozhodně nenechte ujít.