Vladan Hýl je režisér audioknih a provozovatel audioknižního vydavatelství Ova Audio. Vystupuje nejen jako režisér, ale i tvůrčí koordinátor, který řídí celý proces od výběru textů po finální mix a mastering. Jeho působení v Ova Audio je spojeno s budováním značky, která si vytváří stabilní renomé v oblasti českých audioknih. Dbá na autentičnost interpretace, pečlivé technické zpracování a osobní přístup ke každému projektu. Právě o jeho vztahu k výrobě audioknih je náš dnešní rozhovor.
Jak bys popsal začátky Ova Audio? Co tě vedlo k tomu, abys založil své vlastní audioknižní vydavatelství?
Někdy před deseti lety mě audioknížky coby médium velice nadchly. Sám jsem byl nejdřív jenom konzument obsahu, posluchač při svých procházkách po Ostravě a okolí. Pak jsem se začal vydavatelstvím nabízet coby narátor, ale nikdy to nedopadlo. Až se mi v hlavě zrodila tehdy pro mě divoká a odvážná myšlenka. Co to zkusit sám, na svoje triko? Nějakou dobu jsem zjišťoval, jak a jestli vůbec by to šlo - a ono to šlo. Vydal jsem prvních pár titulů a postupně se z koníčku začala stávat práce na plný úvazek.
Co pro tebe znamená audiokniha jako médium a proč ses rozhodl právě pro tento formát?
Líbí se mi, že na rozdíl od filmu nebo tištěné knížky, vás může mluvené slovo díky mobilním technologiím provázet kdekoliv. Můžete si užívat procházku v letní přírodě, ale zároveň poslouchat napínavou mrazivou severskou detektivku. Můžete poslouchat a oddávat se příběhům při cestování, při práci. Pořád si myslím, že audiokniha nebo rozhlasová hra je úžasné médium. A jsem rád, že stále větší množství posluchačů si to očividně myslí taky.
Jaký byl první krok, který jsi musel udělat, když ses rozhodl pustit do podnikání v oblasti audioknih?
První kroky byly velice tápavé a nejisté. Nevěděl jsem o tomhle oboru v podstatě nic, neměl jsem kontakty, nevěděl jsem jak na to. Všechno bylo pro mě strašidelné. Nevěděl jsem, jak ošetřit práva, jak komunikovat s prodejci, nakladateli, autory. Prošel jsem si tímhle vším úplně od nuly. Sám. Když to ale pomalu začalo fungovat, bylo to úžasné. První dvě knížky, Meyrinkův Golem a Batličkovo Na vlně 57 metrů, jsou dodnes moje srdcovky, nahrané s Reném Šmotkem a Michalem Sedláčkem. Technicky i režijně bych k nim měl dneska asi hodně výhrad, ale jsou to moje první audioknižní děti a nedám na ně dopustit.
Máš nějaký konkrétní příběh nebo zážitek, který ti utkvěl v paměti při tvorbě první audioknihy?
Jak už vyplynulo dříve, začátky byly celkem punkové. Nahrávali jsme v odhlučněné vestavěné skříni v předsíni panelákového bytu hned vedle koupelny a toalety. Když pak o víkendu sousedi pod námi začali naklepávat řízky na nedělní oběd, museli jsme počkat, až skončí, protože bychom jinak ty rány měli v nahrávce.
Jak se tvoje zkušenosti v oblasti režie projevují při produkci audioknih? Jaké jsou specifické výzvy režiséra v tomto formátu?
Práce na audioknížce je jak pro režiséra, tak pro herce velice specifickou disciplínou. Herec nemá gesta, nemá mimiku, kterou by mohl posluchači předat. Stejně tak režisér pracuje jen s těmi hereckými prostředky, které je možné sdělit skrze mikrofon. Pro mě osobně je jednou z nejdůležitějších věcí blízký vztah a porozumění s vypravěčem. Za ty roky jsem si vytvořil skupinu „svých“ hereček a herců, vím, jak kdo z nich pracuje, co po kom můžu chtít, aby to ve výsledku fungovalo co nejlépe. Je vždycky velká radost, když stačí jen pár slov, jednoduchá připomínka a narátor hned změní projev, tempo nebo výraz hlasu, a dostane vyprávění přesně tam, kde ho režisér chce mít.
Jaká byla největší výzva při budování značky Ova Audio?
Nedůvěra okolí i mě samotného a pochyby. Tyhle dvě potvory překonat je podle mě největší výzva při budování jakéhokoliv ambiciózního projektu.
Co bys řekl, že je klíčové pro úspěch audioknižního vydavatelství v dnešní době?
To je složitá otázka. Já začínal s audioknihami ještě v době, kdy nebyla na trhu tak velká konkurence jako dneska. Tohle médium stále roste na popularitě a tomu i odpovídá situace na trhu. Zní to jako klišé, ale řekl bych, že zásadní jsou dvě věci: pokora a trpělivost. Ova Audio je značka vystavěná opravdu z ničeho a od nuly. Neúspěchů a přešlapů byla spousta, ale kdybych se jimi nechal odradit, nevznikla by spousta krásných věcí. Vydat první knihu mi trvalo zhruba rok. Dneska Ova Audio ať už pod vlastní značkou nebo pro další klienty vyrábí desítky titulů ročně.
Jaký je proces od výběru knihy až po vydání audioknihy?
Zdlouhavý, ale velice zábavný. Ať už jde o první čtení titulu – rozhodování se, jestli ho vůbec zpracovat nebo ne. Když pak knížku čtu, baví mě si v hlavě představovat různé hlasy, které by ho mohly vyprávět. Miluju práci s kolegy na skládání hudby. Samotné nahrávání, kdy posloucháte odstavec za odstavcem, jak se kniha rodí, pak střih, editace...a pak knihu s lehkými obavami vypustíte do světa a čekáte, jak se jí bude dařit. Je to adrenalinová jízda.
Myslíš si, že audioknihy mají v České republice stále větší potenciál, nebo je už jejich popularita na vrcholu?
Myslím, že audioknihy jsou trošku české specifikum, protože co jsem sledoval zahraniční trh, tak tam takovým fenoménem jako u nás nejsou. Možná za to vděčíme kdysi výbornému českému dabingu, nebo gramodeskovým pohádkám Jiřiny Bohdalové, na kterých celý národ vyrostl. Češi mají rádi příběhy, rádi je posloucháme. Takže jsem optimista, myslím, že audioknížky u nás nejsou krátkodobou módní záležitostí, ale něčím, co s námi tady bude dlouho.
Jako člověk, který se podílí na všem, co se týká Ova Audio, jak si dokážeš udržet kreativní energii a motivaci k dalším projektům?
Jestli něco osobně opravdu hodně nemám rád, tak je to stereotyp. Měl jsem období, kdy jsem se taky bál, že se mi vydávání audioknížek přejí a zkrátka mě přestanou bavit. Ale i po desítkách a desítkách vydaných titulů jsem se k tomuhle naštěstí nedopracoval. Každá kniha je jiná, každá potřebuje jiný přístup, vypráví jiný příběh. Každá znamená novou výzvu.
Co tě osobně nejvíce baví na práci v audioknižním světě? Jaká je tvá oblíbená část procesu?
Jak jsem zmiňoval dříve, baví mě celý proces výroby audioknížek. Kdybych měl z celého toho řetězu vypíchnout jedinou věc, asi je to kompletace audioknížky. Když pracujete na finální zvukové verzi, slyšíte, jak příběh ubíhá v úžasném podání krásného hlasu a pak na konec kapitoly nasadíte muziku, naskočí mi husí kůže a vím, že je to dobré, že se povedlo zase něco moc pěkného. A pak taky samozřejmě reakce posluchačů, nadšená pochvala projektu, nad kterým strávíte desítky hodin práce je parádní odměna!
