Petr Jaroněk je český spisovatel, jehož knihy spojují fascinaci historií a mytologií. Své místo si vydobyl nejen ve světě historické a fantasy literatury, ale také jako textař a copywriter. Ve své tvorbě se často vrací do dávných dob, kde se střetávají reálné události s božskými a mytologickými příběhy.
Jednou z jeho nejsilnějších knih je Theomachia: Válka bohů, která čtenáře zavádí do mykénského Řecka ve 12. století př. n. l. A ta právě před pár dny v Ova Audio vyšla jako audiokniha...
Theomachia se odehrává v mykénském Řecku a propojuje historii s mytologií. Co Vás na tomto období a tématu tolik fascinuje, že jste se rozhodl o něm napsat román?
Toto období je moje srdcovka prakticky od útlého dětství, kdy jsem hltal seriály jako Herkules a Xena a knihy jako Černé lodě před Trójou a další převyprávění řeckých bájí. Prakticky všechny řecké mýty se chronologicky odehrávají právě v období bronzového Řecka a mykénské éry a tento věk pomyslně končí trójskou válkou a Odysseou. Odysseus už metaforicky proplouvá světem nestvůr a hledá cestu do „reálného“ lidského světa, čímž už se otevírá nový věk. Končí bronzová éra a začíná železný věk.
Postavy v Theomachii často balancují mezi vůlí bohů a vlastními ambicemi. Máte mezi nimi někoho, ke komu máte osobně jblíž, nebo někoho, koho bylo naopak nejtěžší psát?
Doros, Thrax nebo třeba Aniketos i amazonka a pirátka Adrasteia jsou postavy, které dodnes považuju za zajímavé a povedené.
Theomachia působí jako epický příběh s velkým světem a propracovaným pozadím. Uvažujete o pokračování, nebo Vás spíš láká vytvořit úplně nový svět či příběh?
O pokračování – alespoň přímém pokračování – neuvažuju. Do dané epochy se ale ještě možná vrátím. Respektive mám napsané knihy o Diomédovi i o Nestórovi. Nevím ale, jestli někdy vyjdou. Kromě toho mám ale nachystanou i fantasy knihu, které teď věnuju hlavní pozornost, takže něco na způsob Theomachie se ode mě hned tak neobjeví.
Jak velký prostor při psaní věnujete studiu historických faktů? Držíte se reality, nebo máte rád, když se fantazie utrhne ze řetězu?
Velký. O dané epoše jsem napsal ostatně i knihu Dobytí Tróje: Život, válka a smrt v mykénském Řecku, která už patří do literatury faktu. Ale fantazie v Theomachii samozřejmě dostala víc než dost prostoru taky.
Vaše kniha se teď dočkává audiopodoby. Jaké to pro Vás je, slyšet svůj text interpretovaný cizím hlasem? Přináší Vám to radost, nebo Vás to někdy znervózňuje?
Mám audioknihy rád, takže je to pro mě radost.
Měl jste možnost zasahovat do tvorby audioknihy Theomachia – třeba do výběru interpreta, nebo do úprav textu pro audio? Nebo jste se naopak rozhodl to celé přenechat odborníkům?
Neměl, protože jsem tuto možnost vlastní chybou propásl. Ale pravděpodobně bych stejně ponechal takové věci na těch, kteří tomu rozumí lépe.
Posloucháte sám audioknihy? Pokud ano, máte nějaké oblíbené žánry, autory nebo konkrétní tituly, které Vás jako posluchače nadchly?
Ano, poslouchám, i když už míň než dřív. Pro tento účel mě baví knihy, které mají hlavně silnou atmosféru, jsou třeba trochu tajemné nebo i hororové. Ale sáhnu i po pohádkovějších záležitostech, moji osvědčenou volbou před spaním je Hobit.
Ve své tvorbě střídáte fantasy, historickou fikci i literaturu faktu. V čem Vás každá z těchto disciplín naplňuje, a do které se ti teď píše nejraději?
Momentálně se věnuju fantasy a mám v plánu v tom asi nějakou dobu setrvat. Ale nejsnáze se mi paradoxně píše literatura faktu. Nemusím nic vymýšlet, tvořit, budovat a jde to jak po másle – i když musím pracovat třeba se stovkami zdrojů a někdy i několika desítkami naráz. Pořád je to jednodušší než vymýšlet děj, aby dával smysl, a takové ty další věci.
Prozradíte něco o svých plánech do budoucna? Pracujete na novém románu, nebo Vás teď víc láká literatura faktu?
Pracuju na fantasy románu, který by měl být první částí většího celku.
Kdybyste měl čtenářům doporučit jednu svou knihu jako nejlepší vstup do Vašeho psaní – kterou byste vybral a proč právě tu?
Ono jich zas tolik není, ale myslím, že Theomachia je dobrá volba. Je to zatím moje nejlepší kniha.